Jak zvládnout odchod zvířecího kamaráda
Život nám daroval lásku. Lásku nejen člověka k člověku, ale i lásku k němé tváři. Lásku silnou a opětovanou. Kdo měl, či má nějaké to zvíře moc dobře ví, že to již není ,,jen,, zvíře, ale člen rodiny, přítel, kamarád i zpovědník. Jak to ale v životě chodí, je vždy něco za něco, a tak přijde čas, kdy nás náš zvířecí přítel opustí.
I když se chceme chovat rozumně a celou dobu víme, že tento okamžik nastane, je tato ztráta bolestivá a těžko se s ní vyrovnáváme. Asi nejbolestivěji prožíváme odchod našich psích kamarádů. Těch, kteří nás provázeli životem několik let, byli s námi nejen ve dnech radosti, ale i v těch, kdy se nám nedařilo zrovna dobře.
Je vůbec možné se na tento okamžik připravit? Je možné nějak zmírnit tu bolest? Asi nejvíce bolesti prožívají staří lidé, pro které byl jejich čtyřnohý kamarád jediným společníkem například po ztrátě životního partnera. Jejich reakce na ztrátu je tak silná, že se většinou zatvrdí a již si nechtějí do života žádnou další bolest vpustit a tak další zvíře odmítají. Tady existuje jen jedna rada.
Rozptýlit lásku a tím rozptýlit i bolest. Vidíme-li, že pejsek našeho rodiče již stárne, je na čase, pořídit nový přírůstek. Ideální doba na tento ,,dárek,, jsou narozeniny, či Vánoce. Malé štěně si i po počátečních protestech většinou získá srdce nového majitele velice rychle, a když přijde ten smutný okamžik, kdy starší z pejsků odejde do psího nebe, nezůstane starý člověk úplně sám.
Ztráta samozřejmě bude bolet, ale radost, kterou přináší přítomnost druhého zvířete jí pomůže lépe překonat. Podobná rada samozřejmě platí pro všechny. Odstranit si ze života bolest ze ztráty tím, že se vzdám i veškeré radosti, která té ztrátě předchází a kterou mohu vzájemně se svým zvířecím kamarádem prožít, není řešení.
Zvířata nám přinášejí do života nejen radost, ale i ponaučení. Třeba i o tom, že důležitý je každý okamžik prožitý společně, a že nejen zrození, ale i smrt k životu prostě patří.