Modrooké bílé kočky jsou nádherné. Mají ale vyšší riziko hluchoty

Sněhově bílá srst a výrazně modré oči vytvářejí kombinaci, kterou jen těžko přehlédnete. U bílých koček však může být tento vzhled spojen také s vyšším rizikem vrozené hluchoty. Neznamená to, že každá bílá modrooká kočka je hluchá. Souvislost ale skutečně existuje a její vysvětlení se ukrývá především v genetice.

Barva srsti, očí a sluch mají společného jmenovatele

Za bílou srst může u některých koček stát dominantní gen označovaný jako W, který potlačuje tvorbu pigmentu. Jeho působení může ovlivnit nejen zbarvení srsti a očí, ale během vývoje také struktury důležité pro správnou funkci vnitřního ucha.

Vyšší riziko vrozené hluchoty se proto objevuje především u bílých koček s modrýma očima. Kočka může být hluchá na obě uši, ale také pouze na jedno. Zajímavá situace může nastat u bílé kočky, která má jedno oko modré a druhé například zelené nebo žluté. Jednostranná hluchota se u takových koček může častěji objevit na straně modrého oka.

Samotné modré oči ovšem hluchotu nezpůsobují. Jde o souvislost s genetickými mechanismy ovlivňujícími pigmentaci.

Hluchá kočka může žít spokojený život

Jednostranné zhoršení sluchu nemusí majitel dlouho vůbec zaznamenat. Kočka totiž může na zvuky stále reagovat a chybějící sluch na jednom uchu částečně kompenzovat ostatními smysly. Spolehlivěji lze sluch vyšetřit například pomocí specializovaného BAER testu, který hodnotí reakci sluchových drah na zvuk.

Ani úplná hluchota přitom neznamená, že kočka nemůže vést kvalitní život. Potřebuje však bezpečné prostředí a trochu jiný způsob komunikace. Hluchou kočku je vhodnější chovat uvnitř nebo v zabezpečeném venkovním prostoru, protože neslyší přijíždějící auta ani další nebezpečí.

Bílá srst a modré oči jsou tedy nádherným přírodním výsledkem genetiky, která může mít i svou méně nápadnou stránku.