Nejčastější genetické vady u psů
Genetické vady představují výrazný problém v chovu. Jedinec může být klinicky zdravý, předává ale na své potomstvo poškozené geny. Jak si nepřinést domů štěně s podobným „dědictvím“ a co by mu mohlo hrozit?
Nejběžnější genetické vady
Asi nejznámějším genetickým problémem je dysplazie kyčelního kloubu. Jedná se o nejběžnější příčinu osteoartritidy (artrózy), která je pro psa velmi bolestivá. V lehčích případech lze řešit problém pouze medikací tak, abychom primárně zvířeti ulevili od bolesti a zlepšili jeho pohyb. Jakmile to není možné, je nutné přikročit k chirurgickému zákroku.
Častá je i dysplazie loketního kloubu. K oběma těmto problémům mají sklon zejména velká plemena, ale projevuje se i u kokršpanělů. A to velmi brzy, již v cca půl roce věku psa. I když někdy přechodně příznaky spontánně odezní, později se projevují v mnohem závažnější formě výše citované artrózy.
Poměrně významnou skupinou geneticky přenášených vad u psů jsou vady srdeční. Vůbec nejčastěji se u zvířat objevuje patentní ductus arteriosus. Dojde k němu, pokud se neuzavře embryonální spojka mezi plicní tepnou a aortou.
Je průkaz původu spása?
Výrazně větší šanci, že váš pejsek nemá v genech podobnou „časovanou bombu“ máte tehdy, pakliže si přenesete štěně s PP, tedy „papírové“. Psi se před uchovněním na genetické vady musejí otestovat. Děje se tak krevním testem.
Jedinou obranou před geneticky podmíněnými chorobami je tak pořizovat si vždy štěně, o jehož původu máme maximum informací. Průkaz původu je významným faktorem, přestože nelze rozhodně tvrdit, že mezi čistokrevnými psy se žádné genetické vady nevyskytují.
Z celkem více než čtyř stovek psích nemocí dosud o většině netušíme ani to, jak se dědí, proto se testovat vůbec nedají. V praxi navíc potenciální důkladné testování naráží na překážku v podobě toho, že provést takové množství testů by bylo jednoduše příliš finančně náročné.